Silniční cyklistika
První závody v silniční cyklistice byly uspořádány v druhé polovině devatenáctého století. Dokonce se k nim přihlásily i ženy, které však startovaly před nežádoucí popularitou pod pseudonymy. Závodníci měli prokázat nejen fyzickou zdatnost, ale i odvahu, protože silnice se v této době podobaly více prašným a kamenitým cestám než dnešním silnicím. Pravděpodobně první závod na silnici byl uspořádán ve Francii v roce 1869 mezi městy Paříž a Rouen. Na startu u Vítězného oblouku v Paříži se tenkrát sešlo kolem 100 000 diváků! Silniční cyklistické závody se stávaly s blížícím se koncem devatenáctého století stále oblíbenější. Postupně vznikaly v jednotlivých zemích různé závodní tratě a různé bodovací systémy určující pořadí nejlepších jezdců. Do bodování byly zahrnuty nejvýznamnější závody sezóny - závody etapové či dodnes velice vážené závody klasické. Systém klasických závodů vlastně ani jinou soutěž mistrovského charakteru nepotřeboval, a snad i proto se až do dvacátých let dvacátého století o titul mistra světa na silnici nebojovalo.
Jedním z klasických závodů, který existuje dodnes, je v roce 1892 založený belgický závod Liege - Bastogne - Liege, jehož trať měřila 223 kilometrů. Nejstarší klasický závod, který měl ve své době největší vliv na rozvoj cyklistiky, byl závod Bordeaux - Paris s délkou 572 kilometrů. Klasických závodů přibývalo, avšak délka se již nezvětšovala a ustálila se v rozmezí 250 - 280 kilometrů. Podle ohlasu v tisku, zájmu televize i miliónů diváků získaly největší popularitu závody Paris - Roubaix, Paris-Tours, Giro di Lombardia, Milan - San Remo, Tour de France, Giro d´Italia, Fleche Wallone a další.
O titul amatérského mistra světa v silničním závodě se poprvé bojovalo v København v roce 1921, profesionálové bojovali poprvé o titul mistra světa až v roce 1927.
Postupem času se v silniční cyklistice začalo závodit v několika disciplínách - závod jednotlivců s hromadným startem, časovka družstev, časovka jednotlivců a silniční kritérium. Korunou závodů se staly několikadenní etapové závody, jejichž součástí často bývá i časovka družstev a jednotlivců a o celkovém pořadí v závodu většinou rozhoduje týmová taktika.
Neskutečně náročné závody představovaly také velkou zkoušku závodních strojů. Mnoho součástek bylo nevyhovujících a zrodily se první nápady a vylepšení. Tullio Campagnolo byl italský profesionální závodník v letech po první světové válce. Jednoho listopadového dne roku 1925 se dostal v horském průsmyku Croce d´Aune do neřešitelné situace. Jako závodník uprostřed zasněžené silnice píchl galusku. Zkřehlé prsty nebyly schopné povolit křídlové matice u zadního kola. Musel vzdát důležitý závod. V zoufalé mysli se zrodil první z velkých nápadů budoucího zakladatele značky Campagnolo. Vymyslel a sám jako zručný dělník vyrobil prototyp rychloupínacího náboje. Další významná zlepšení na sebe nedaly dlouho čekat (měnič převodů s konstrukcí paralelogramu, nová konstrukce brzd, sedlovka,...). Od počátku vsadil na netradiční řešení, na použití nejkvalitnějších materiálů a na jeho vyzkoušení v závodní cyklistice. Stal se tak reprezentantem kolébky světové cyklistiky v západní Evropě.
Teprve po druhé světové válce nastalo období rozkvětu a dosažení absolutního prvenství ve světě přehazovaček, sedlovek, klik a postupně téměř veškerého vybavení kola. Představitelem novodobých velkoprůmyslových velmocí se stal Japonec Shozaburo Shimano, jehož pokračovatelé vybudovali továrnu v současného giganta mezi všemi světovými výrobci cyklistických součástek. Technici u Shimana se opřely o výsledky výzkumu a výsledkem bylo indexované řazení (Positron) nebo profilované články řetězu (Uniglide).
Nejvýznamnějšími mezinárodními závody této cyklistické disciplíny jsou dnes mistrovství světa (MS) a mistrovství Evropy (ME), klasické závody s mnohaletou tradicí a především prestižní etapové závody, jako jsou Tour de France, Giro d´Italia a Vuelta a España.
Kalendář vybraných závodů v roce 2024