Velodrom
Oválná dráha určená pro trénink a závody v dráhové cyklistice se nazývá velodrom. Slovo velodrom je složeninou dvou slov – francouzského
vélo = kolo a řeckého drom = dráha. Velodromy můžou být venkovní nebo kryté haly. Venkovní dráhy jsou betonové, materiálem krytých drah je
většinou dřevo (parkety). Délka se pohybuje od 150 do 500 m a šířka je většinou kolem 8 m. Dráhy jsou vždy klopené a v zatáčkách dosahuje
klopení až 42 stupňů. Závodí se pouze na dráhových kolech, která postrádají brzdu a mají pevný náboj zadního kola s jedním převodem, který
je pro mládežnické kategorie omezen. Pouze ve výjimečných případech je povoleno používání silničních kol - například při dojezdu silničního
závodu Paris-Roubaix je cíl umístěn na velodromu v Roubaix nebo při českém cyklokrosovém poháru v Lounech bývá součástí tratě také místní
velodrom. Nejstarší velodromy se nachází ve Francii – Vélodrome Fernand-Guizellin postavený v roce 1896 ve městě Senlis a Vélodrome Lurcy-Levis
ve městě Allier z roku 1897. V České republice se v současnosti nachází šest funkčních velodromů. Krytá hala v Praze-Motole, polootevřená dráha
v Brně (krytá je pouze vlastní dráha), ostatní čtyři dráhy jsou venkovní. Pouze dráha v Praze-Motole je dřevěná, ostatní dráhy jsou betonové.
I když sláva dráhových závodu v naší republice již dávno pominula, přesto můžeme v kalendáři najít i několik velkých a tradičních závodů. Patří mezi
ně především závod 500+1 kolo, který se pořádá v Brně a závod Framar pořádaný v Praze na Třebešíně, který má již více než šedesátiletou historii. Velodrom
v Praze na Třebešíně je také náš nejstarší, byl postaven již v roce 1941.
