Plochodrážní stadióny
Pro závody na ploché dráze jsou určeny plochodrážní oválné dráhy, na kterých se jezdí proti směru hodinových ručiček, proto také bývají někdy
nazývány ovály levých zatáček. Povrch dráhy je většinou škvárový či antukový na štěrkovém podloží (existují také dráhy travnaté a ledové). V zatáčkách
se jezdí kontrolovaným smykem, kromě ledových drah, kde se závodí na motocyklech s hřeby v pneumatikách. Jelikož povrchová vrstva klasických štěrkových
drah je prašná, během závodů se upravuje kropením a válcováním. Na vnějším okraji drah se nachází většinou dřevěný (někdy též pletivový) mantinel,
jehož výška přesahuje jeden metr. V dnešní době bývají vnitřní strany mantinelů v zatáčkách pro větší bezpečnost jezdců obloženy vzduchovými bariérami.
Délky krátkých drah se pohybují kolem 400 m. Při délce dráhy nad 800 m mluvíme již o dlouhé dráze. Součástí plochodrážních stadiónů je také depo s
dílenskými prostorami, které tvoří zázemí pro závodníky a jejich mechaniky. V dnešní době jsou již depa pro pohodlí jezdců na téměř všech stadiónech
krytá střechou.
Šířky drah jsou různé, v rovinách kolem 10 m a v zatáčkách i více než 16 m. Dráha je na startu rozdělena na čtyři stejně široká místa a každý
jezdec startuje ze svého místa. Většinou se utkávají v každé jízdě čtyři jezdci, ale při některých závodech na širších dráhách závodí i šest jezdců,
jako je tomu například při závodě Zlaté přilby na svítkovském stadiónu v Pardubicích.
Plochodrážní stadióny v České republice
Satelitní snímky plochodrážních stadiónů převzaty ze serveru www.mapy.cz.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
