Plochodrážní motocykly

Plochodrážní motocykly jsou speciální stroje, jejichž výrobou se zabývají převážně v Anglii, České republice a Itálii. Mezi významné výrobce patří zejména Weslake, Godden, Giuseppe Marzotto a česká Jawa, prodávána také pod ochrannou známkou JRM.
Plochodrážní motocykl JAP z roku 1950 (foto: Národní muzeum v Beaulieu) Plochodrážní motory mají objem 500ccm a jsou typické vysokým zdvihem a vysokým kompresním poměrem. Jsou čtyřventilové, jednoválcové, chlazené vzduchem (max. výkon cca. 50 kW). Používaným palivem je methyl-alkohol, který umožňuje vysokou kompresi v motoru. Obsah palivové nádrže je 2 l, což dostačuje přibližně na 4 kola. Uložení na straně řetězu bývá zvětšeno rozšířením ložiska. Dno pístu je často zesíleno, aby byl zaručen odvod tepla pod sacími ventily. Pohon z klikové hřídele je přes předlohu a hnízdo. Z tohoto důvodu není tedy potřeba žádná převodovka. Pouze pro závody na dlouhých a na ledových drahách se používá dvourychlostní převodovka. Pohon nápravy je pak předurčen výběrem motoru a ozubeného kola zadní nápravy (rozety).
Zapalování se používá digitální. Mazání je oběhové a nejčastějším olejem je rycínový olej. Mazání motoru obstarává čerpadlo, jehož jedna polovina maže klikový mechanismus (odstřikující olej píst), druhá rozvod. Anglický plochodrážní motocykl Godden Weslake se svislým motorem z osmdesátých let dvacátého století – rám Godden s motorem Weslake U motorů, používaných pro silniční nebo terénní stroje, je použito dvojitého pístového čerpadla, které zaručuje cirkulaci oleje se suchou skříní. Protože pro tyto stroje jsou motory opatřeny převodovkou v bloku, je využito tohoto způsobu i k mazání převodovky, která tedy nemá obvyklé náplně oleje. Výhodou je snížení ztrát, které způsobují otáčející se kola v olejové lázni. Točivý moment motoru je přenášen částečně krytým primárním řetězem na ozubený věnec vícelamelové suché spojky a sekundárním řetězem na zadní kolo.
Přední kolo většinou bývá o něco menší než zadní kolo. Podvozek plochodrážních motocyklů tvoří jednoduchý rám, vyrobený většinou z ocelových trubek. Plochodrážní motocykly nemají žádné brzdy, jelikož se využívá brzdících účinků motoru. Jezdec používá při startu spojku a pak si po celou jízdu „hraje“ jen s plynem a s vlastním vyvažováním, po dojetí brzdí motorem.
Nejčastějšími poruchy na ploché dráze jsou problémy se zapalováním, karburátorem a spojkou.
Vývoj plochodrážních motocyklů ve fotografiích je možné nalézt na internetových stránkách www.webring.org.

Plochodrážní motocykly z Divišova

Továrna ESO, založená panem Jaroslavem Simandlem, výborným motocyklovým závodníkem, byla naším jediným podnikem, který se ve své době zabýval výhradně výrobou speciálních závodních motorů a motocyklů. Jeden z prvních poválečných československých plochodrážních motocyklů ESO Jaroslav Simandl přestěhoval v roce 1948 svou nástrojařskou dílnu z pohraničí do Divišova a na přání svých spolujezdců, se kterými závodil v roce 1949 v Anglii na Šestidenní motocyklové soutěži, začal vyrábět ve své dílně náhradní díly na motory JAP, dříve u nás výhradně používaných pro závody na plochých drahách. Dokonce i zahraniční jezdci si v Divišově kupovali součásti (klikové mechanismy, ojnice, hlavy atd.) na své motory JAP. Postupně se továrna začala zabývat výrobou motorů zcela nové a moderní konstrukce. Největší péče byla při konstrukci samozřejmě věnována hlavě, tvaru spalovacího prostoru, sklonu a velikosti ventilů, stejně jako jejich časování, tedy tvarům vaček. Tyto motory se dobře osvědčily a někteří jezdci je dlouho používali.
Historický plochodrážní motocykl JAWA pro ledovou plochou dráhu Plochodrážní stroje Jawa z Divišova dosáhly mnoha sportovních úspěchů. V roce 1966 se plochodrážní motocykl z Divišova ocitl poprvé na stupni nejvyšším. Novozélanďan Barry Briggs se strojem Jawa zvítězil ve světovém finále jednotlivců. Tehdy se staly československé plochodrážní motocykly skutečným pojmem a jejich pozice byla na sklonku šedesátých let přímo neotřesitelná. V roce 1969 startovalo všech šestnáct účastníků světového finále jednotlivců na Jawách. V sedmdesátých letech minulého století se Jawě dokonce podařilo vytlačit ostatní značky ze světových závodních oválů. Motocykly měly výborné jízdní vlastnosti, dobrou akceleraci, snadnou údržbu a velkou životnost. Jawě se podařilo získat mnoho světových vavřínů během několika let.
Český plochodrážní motocykl JRM s ležatým motorem – od roku 2007 prodává Jawa Divišov plochodrážní motocykly pod novou ochrannou známkou JRM Od roku 1963 začala Jawa vyvíjet motocykl pro ledovou plochou dráhu, na němž dosáhl Antonín Šváb st. (mimo jiné výborný cyklistický závodník poválečných let a později zaměstnanec divišovské Jawy) výborných výsledků a v roce 1970 se stal mistrem světa na ledové ploché dráze. Také motocykly pro dlouhou dráhu byly úspěšné. V roce 1973 vybojoval legendární závodník Ivan Mauger z Nového Zélandu, který patřil po mnoho let k nejlepším továrním jezdcům divišovské Jawy, titul mistra světa na dlouhé dráze. K našim závodníkům, kteří se podíleli na vývoji divišovských plochodrážních motocyklů, patřil především Jiří Štancl st. Byl dlouhá léta továrním jezdcem a pro divišovskou Jawu získal mnoho úspěchů.
Po listopadu 1989 vystoupil divišovský podnik z koncernu Jawa Týnec nad Sázavou a stal se samostatnou akciovou společností. Od roku 2007 prodává Jawa Divišov plochodrážní motocykly pod novou ochrannou známkou JRM – Jawa Racing Moto, protože podnik přišel o práva na slavnou značku. V roce 2012 prošla výroba plochodrážních motocyklů v Divišově velkými změnami a podnik získal nový majitel, který tvrdě pracuje na návratu mezi světovou elitu a vede jednání o možnosti znovu používání názvu JAWA.

Výběr z předpisů a požadavků mezinárodní motocyklové federace FIM pro plochodrážní motocykly:


Svislý plochodrážní motor japonského výrobce Honda Deflektor proti odlétávajícímu blátu od zadního kola


Fédération Internationale de Motocyclisme Union Européenne de Motocyclisme Autoklub České republiky

Nahoru