Plochá dráha a její historie

Plochá dráha je druh motocyklových závodů na oválné dráze. Takovéto závody se konaly již ve dvacátých letech dvacátého století v severní Americe, ale oficiálně je uznávaným místem zrodu a původu tohoto sportu Nový Jižní Wales v Austrálii. Ve sportovních kronikách existuje záznam, že ve městě Brisbane, na Historický plochodrážní motocykl dráze určené pro koňské dostihy, se konaly motocyklové závody na čtyři kola už v roce 1920. Někteří historikové považují tento závod za oficiální počátek ploché dráhy v Austrálii. Největšího úspěchu v počátcích ploché dráhy dosáhli jezdci právě v Austrálii. První zvládli techniku jízdy, zejména kontrolovaný smyk motocyklu v zatáčkách, a zanedlouho se stali vzorem pro evropské jezdce. V roce Závody na ploché dráze v sedmdesátých letech minulého století 1923 hledal mladý Novozélanďan Johny Hoskins cestu, jak zlepšit finanční situaci zemědělské společnosti západního Mailandu a narazil na myšlenku uspořádat jízdu motocyklů na dráze při přehlídkách. Tento nápad se ukázal jako velmi úspěšný a závody se brzy rozšířily po celé Austrálii. Vzhledem k velmi úzkým vazbám na Austrálii se tento sport záhy rozšířil do Anglie, kde se v roce 1928 uskutečnil v High Beech v hrabství Essex první plochodrážní závod. Vzhledem k tomu, že Anglie má daleko lepší podmínky než Austrálie, stala se brzy centrem tohoto Plochodrážní stadión ve slovinském Kršku sportu a konají se zde nejpopulárnější závody s účastí nejlepších světových jezdců. Plochá dráha je dnes celosvětovým sportem přitahujícím velké množství příznivců v mnoha zemích světa. Nejlepší jezdci všech národností závodí dnes Anglické ligové závody v londýnském Wimbledonu nejenom ve Velké Británii, tento sport se stal populárním také v dalších zemích, zejména pak ve Švédsku a v Polsku.

Závodí se na oválné dráze proti směru hodinových ručiček. Tvoří ji dvě protilehlé rovnoběžné rovinky a dva půlkruhové oblouky. Povrch dráhy je většinou škvárový na zpevněném štěrkovém makadamu (existují však i dráhy travnaté a ledové). To umožňuje jezdci jízdu ve smyku. Protože povrchová vrstva je sypká a prašná, je nutné ji upravovat kropením. Dráha je na vnitřním okraji lemována obrubníkem převyšujícím o několik centimetrů její povrch a na vnějším okraji pevným dřevěným mantinelem vysokým minimálně 120 cm. V dnešní době bývají vnitřní strany mantinelů Před startem klasického závodu v zatáčkách pro větší bezpečnost jezdců obloženy vzduchovými bariérami. Délka dráhy není všeobecně předepsána, obvykle bývá dráha krátká, tedy 400 m. Existují však dráhy dlouhé 260 m, nebo dokonce 600 až 1000 m. Při délce dráhy 800 m a více mluvíme již o tzv. dlouhé dráze. Pro závodní stroje, závodníky a jejich doprovod je součástí dráhy depo s dílenskými prostorami. Pro diváky se obvykle zřizují tribuny.

Při startu 16ti jezdců (navíc jsou vždy dva náhradníci) v závodu jednotlivců na krátké dráze se jezdí 20 rozjížděk po 4 jezdcích. Každý jezdec startuje tedy pětkrát. Každá rozjížďka se skládá ze souboje čtyř jezdců na čtyři kola. Na Závody na klasické ploché dráze dnes startu je dráha rozdělena na čtyři stejně široká místa a každý jezdec startuje ze svého místa. Na vnitřním okraji, z první dráhy, startuje jezdec s červeným povlakem na přilbě. Z druhé dráhy s modrým povlakem, ze třetí dráhy s bílým povlakem a ze čtvrté dráhy u mantinelu se žluto-černým povlakem na přilbě (v případě startu více jezdců, jsou vyznačeny další místa a povlaky na přilbu bývají doplněny o zelenou a bílo-černou). První v cíli získává tři body, druhý dva body, třetí jeden bod. Žádný bod nezískává ten, kdo skončí čtvrtý, nebo nedojede-li, či je-li vyloučen z jízdy. V některých zemích jezdí i šest jezdců v jízdě, ale jsou to spíše výjimky, protože dráhy bývají úzké (v rovinách kolem Závody na ledové ploché dráze 10 m, v zatáčkách kolem 16 m i více) a je nutné dbát na bezpečnost závodníků. Závody na ploché dráze se obvykle sestávají z dvaceti jízd, ale existují také různé typy jiných soutěží - týmových, dvojic nebo jednotlivců, kdy může být systém závodu odlišný. Většinu sezóny je dáván důraz na týmové soutěže. Nejkvalitnější probíhají ve Velké Británii, Polsku a Švédsku, kde je také plochá dráha velmi oblíbeným a sledovaným sportem. Velmi prestižní jsou dále závody mistrovství světa (MS) a mistrovství Evropy (ME). Většinou jsou pořádány systémem předkol, čtvrtfinále, semifinále a finále. Nejatraktivnější soutěží je Speedway Grand Prix a Speedway World Cup. V České republice je za nejatraktivnější závod považován závod o Zlatou přilbu, který má již dlouholetou tradici a poprvé byl uskutečněn již v roce 1929.

Motocykly užívané pro plochou dráhu jsou speciální stroje, jejichž výrobou se zabývají převážně v Anglii, České republice a Itálii (Weslake, Godden, JAWA - dnes Plochodrážní motocykl se stojatým motorem JMR a GM). Motory o objemu 500 ccm mají vysoký zdvih a vysoký kompresní poměr, Plochodrážní motocykl JAWA s ležatým motorem jsou čtyřventilové, jednoválcové, chlazené vzduchem (max. výkon cca. 50 kW). Používaným palivem je methyl-alkohol, který umožňuje vysokou kompresi v motoru. Pohon z klikové hřídele je přes předlohu a hnízdo (z tohoto důvodu není potřeba žádná převodovka, dvourychlostní převodovka je pouze pro závody na dlouhých a na ledových drahách), pohon nápravy je pak předurčen výběrem motoru a ozubeného kola zadní nápravy (rozety). Plochodrážní motocykly nemají překvapivě žádné brzdy.


Plochá dráha se dělí podle druhu dráhy na které se závodí na klasickou krátkou, dlouhou, travnatou a ledovou.


Fédération Internationale de Motocyclisme Union Européenne de Motocyclisme Autoklub České republiky

Nahoru